Povídání: jak jsem se poprvé zhulil...

21. března 2007 v 16:39 | budweiser_cze |  Marihuana
! autor tohodle článku nejsem já !

JAK JSEM SE POPRVE PORADNE ZHULIL

Byla sobota, krasny den, slunecno, jemny vanek, 4. kveten, prihodna chvile na sazeni. Vlastne jsme ani tak nesli sadit, jako nahodne rozhazet asi kilo seminek konopi. To ale neni dulezite. Ten den bylo fajn a tak jsme se v dobre nalade vraceli domu, kam se mi vubec nechtelo, chtelo se mi neco podniknout. Pizi (kamarad), jako obvykle chtel jit domu, protoze pokud nic rozumneho nevymyslim ja a jemu se nechce premyslet, jde domu, coz se mi nelibi, tak vymyslim milion kravin, jak neco podniknout. Nakonec stejne jdeme domu. Ten den, ten vecer, tu hodinu jsme tam nedosli.

Kousek od Piziho pribytku jsme na obvyklem miste nezavislaku zavislych na svem nezavislactvi, potkali stareho kamarada. Ani ja, ani Pizi jsme ho uz dlouho nevideli, protoze ja jsem cely tyden na intru a Pizi pracuje. Dal se s nami do reci, evidentne mel dobrou naladu (kterou si pozdeji nechal na chvili zkazit svou holkou, ktere mel volat a ona ho nasla a vubec, to je jedno), stejne jako my. Po chvilce jsme se dostali v rozhovoru na nase seti a nakonec na otazku, zdali nejaky znamy nema nejakou travu. Jako obvykle nikdo nic. (Naposledy jsem mel nejakou, co nemela zadny ucinek.

Abych to ostatnim trochu priblizil. Jsem abstinent nekurak, trava a celkove lehke drogy me zajimaji z experimentalniho hlediska. Travu jsem zkousel uz strasne davno, ale doted bez nejakeho valneho ucinku, pak jsem si nechal drogy zakazat svoji holkou, ted jsem volny, takze delam, co uznam za vhodne ja a neohlizim se jestli to nekomu vadi, kdyz se ho to netyka).

No pokracujem. A tak me v asociacich napadl nas spolecny kamarad. Po vysloveni jeho jmena jsme se zamysleli a nedokazali odhadnout jestli neco bude mit nebo ne. Prece jenom je konec sezony. Odpoved za nedlouho prisla sama. Rozjareny se pripojil k nasemu hloucku. Na nas drzy dotaz, jestli nema travu, rekl, ze jeho kamos urcite jeste bude mit, staci za nim zajet kousek autem. To uz bylo devet vecer. Pizi nadsene souhlasil, ten jediny ma k dispozici auto. Celkovy pocet bylo pet lidi. Rozhodli jsme se ubirat puvodnim planem, kterym jsme chteli rozveselit dotycneho, ktery si udelal par problemu se svou holkou, jit zkontrolovat nase male mestecko ze strechy gymnazia. Tak jsme i ucinili a nasledne se uchylili k ceste za travou. Cestou jsem se bohuzel trochu vic zminoval o pocitacich, internetu a matematice, kterou studuju (ne, ze by me to nejak bavilo), vice mene z recese a taky pro dobry pocit z toho, ze jsem neco uz dokazal a ze si tedy snad muzu dat travu, protoze jsem tusil, ze dnesek snad uz vyjde. Zkratka, ze neco umim, ze nejsem jen nejaky ztroskotanec na okraji spolecnosti, co bere drogy. To jsem ovsem nemel delat.

Po nejake chvili jsme dorazili na misto urceni, nejaka hospoda, kde nam sdelili, ze by nas hledany travar mel dorazit zanedlouho s dzusy. Rozhodli jsme se vyckat. Fakt dorazil a byl i celkem ochotny nam nejaky ten joint podarovat. Jeho zbesily trabant jsme nasledovali neznamymi ulickami k jeho pribytku. Po chvili vysel z domu s krabickou jointu, vzali jsme jich asi osm, podekovali a zmizeli ve tme. Pak nasledovala cesta zpet a putovani zpatky na strechu gymplu.

Ja a Pizi jsme si dali prvniho jointa, mezitim se nabijela slukovka. Tu jsme dokolecka vyhulili, pak jsme dali jeste jedno kolo. Ostatni uz meli priznaky. Asi proto, ze mnozstvi THC k dosazeni pozadovaneho ucinku se casem snizuje. To znamena, ze ja, ktery pozadovany ucinek nikdy nezazil, musim dohnat, co jsem zameskal. Dal jsem si tedy jeste dalsiho jointa. Nic. Ted prisla ta ona spatna chvile a ja se proklinal, proc jsem nemlcel. "Tak co? Ty nic?", ozval se muj novy neznamy kamarad. "Tys v tom nenasel ty vzorecky co?". Hmm, tak to neni dobry. Rypali do mne, ale mohl jsem si za to sam. Poznamky typu, ty z toho musis mit depku, a jak se sebou muzu zit, mi ty depku fakt zacalo prihanet. Pruser byl v tom, ze jsem byl v pohode, ale ostatni se do mne snazili navazet, protoze se mylne domnivali, ze me to hodne sere. Sralo me to, ale ne tak, ze by mi to trhalo zily. Nakonec jsem se teda zoufale, smiren s osudem, vydal s ostatnima koupit nekde tatranku, coz je, jak jsem se dozvedel, klasicka strava ted trech zkusenych vyhulaku.

Tak jsme sli. Jelikoz bylo kolem jedenacti, na ulicich bylo pomerne prazdno a jediny obchudek byl relativne daleko. Cestou jsem si vykladal neco s Pizim, kdyz jsem se pristihl, ze kdyz neco rikam, slysim se jako z dalky. To jsem taky sdelil Pizimu a v tom se mi sami zvedli koutky, stuhly svaly na obliceji. Zacal jsem se brutalne smat. Silene nahlas, tak jako jsem se nikdy nesmal. Nevim jestli se ostatni smali se mnou nebo ne, kazdopadne to bylo silene. Sel jsem do kolen a jen mlhave se snazil pozorovat, moc to neslo. Potom, co jsem se uklidnil, sdelovali mi ostatni, kolik usmivajicich lidi me pozorovalo. Prijemne zjisteni :-).

Po nakoupeni jidla jsme sli ani nevim kam. Nejak mi vypadla pamet, vsechno, co ted pisu si pamatuji mlhave. Vidim to jak v malem rozliseni a pouze odhaduju jak to mohlo asi byt. Cestou se mi stala dalsi zajimava vec. Horoucne jsme s kamosem probirali nejaky problem, kdyz jsem se najednou zastavil a nevedel jsem o cem se bavime. Tak jsem se priptal, odpoved byla neco ve stylu, ja uz nevim, ser na to. Takhle vypadaly vetsinou ostatni me rozhovory. Logicky jsem se dokazal s nekym bavit, ale vetsinou jsem ztratil nit. To me ovsem v tomhle stavu vubec nenastvalo, ale spis rozesmalo, stene jako ostatni.

Docela zajimava je i zkusenost, kdyz jsem se s nekym bavil a jelikoz jsem mu nerozumel, tak jsem se ho priptal znovu na to, co rikal. Pul hodiny jsme se pak dohadovali, ze on nic takoveho nerekl, ze jsem zhuleny a podobne. Takze jsem na chvili fakt zapochyboval jestli si to muj momentalne zmateny mozek nejak neprihral do pameti. Takova mala hlucinace, ale i ted si myslim, ze mi to proste rikal.

Pak jsme sli okolo hotelu, coz jsem ale dlouho obnovoval v pameti. Pak mam tmu a konci to tim, ze vchazime do bytu, ze ktereho vychazi neznamy kluk s jeste vice neznamou divkou. Jak jsem pochopil, byl to spoluzak jednoho z nasi skupinky. Jeho rodice nebyli doma, tak jsme se tam napakovali my. Castokrat me napadalo, kde jsem, co tu delam, jak je to mozne, co jsem to rekl za kravinu.

Nekde v byte, zatim jsem netusil kde, jsme sledovali video, ze ktereho nevim absolutne nic, jen jak se jmenoval. Byla to Blazniva strela a docela dobre jsme se bavili. Nevim jak tam bezel ten sled udalosti, ale asi o pul jedne jsme s Pizim dostali hlad. Byla nam sdelena poloha mista, kde se nachazime, tak jsme usoudili, ze to neni daleko k benzince. Dostali jsme klice a mohli jsme vyrazit.

Nejdulezitejsi bylo zapamatovat si jmeno bytu a vchod, coz byl v tomto stavu celkem problem. Kdyz jsme vylezli z panelaku, museli jsme se jeste par minut vzpamatovavat, kde jsme. Byla to totalni dezorientace, kdy si nepletete jenom svetove strany, ale me se stalo, ze jsem myslel dopredu, rikal dopredu, ale ukazoval za sebe a tvrdil, ze to delam spravne, coz jsem si byl fakt jisty (nic neni cernobile).

Cestou tam jsme na chodniku potkali nejakeho cloveka. Rikam Pizimu, ze to je ten, co jsme u neho v byte. Pizi se na mne nevericne diva, co to kecam. Nas spor vyresil sam otazkou, jestli uz jdeme. Oznamili jsme mu nas cil cesty, tak s usmevem pokyvl hlavou a zeptal se jestli mame klice. Chvilka vzpominani a hle, ty vole ja mam jeho klice od bytu. Nevericne jsem vzpominal, kde jsem k nim prisel. Myslenky mi proudily hlavou sem a tam. Chaos, mam klice od bytu od cloveka, ktereho neznam. Na trave to byla zdesujici informace, ktera je ovsem prehlusena mozkem NO A CO? Nechal jsem to tak a sli jsme dal.

Uspesne jsme dosli az na benzinku. Vim, ze jsme si povidali, bylo to ok, mel jsem stav klidu. Ten se zacal jak horecka menit po opusteni benzinky. Zacal jsem zase videt a slyset tak nejak z dalky. V tu chvili jsem si to neuvedomil, ze zanedlouho prijde asi dalsi vlna. Prisla. Sli jsme zrovna nocni ulici, jedna rano, vsude ticho. Blizime se pomalu k domu, ktery jsme snad nedavno opustili, a ja jsem rekl nejakou blbost. V tu rano jsem dostal sileny zachvat smichu, ktery doprovazel behem chvilky i Piziho. Svijeli jsme se v krecich smichu, tekly nam slzy a rvali jsme na cele kolo. Chvilkama jsem mel strach, ze nekoho vzbudime, ten byl ovsem zanedlouho vystridan sbesilym smichem. Chvili jsme mel pocit, ze me to roztrha.

Nakonec jsme se teda uspesne doplazili ke vchodu, Pizi uz byl celkem uklidnen, ja uz vypadal taky v pohode. Ve chvili, kdy otevrel dvere jsem se zase zacel stejne sbesile a nahlas smat. Nakonec jsme se uklidnili a po nekolika pokusech jsme nasli i pozadovany byt. V kapse jsem mel sest klicu. Jeden, nic. Druhy, nic. Treri ..., paty, nic. V tom se dvere otevrely a ja se modlil, at jsme ve spravnem byte, na chvili jsem o tom zapochyboval. Otevrel nam domaci, s chapajicim pohledem nas pozval dal. Ted jsem se citil fakt jako fetak.

Co se delo pak nevim, prisla na me strasna unava, kterou jsem prekonaval pred videem s mensi spavou krizi. To nakonec vyustilo v to, ze byl oznamen Piziho odchod. Bylo to asi ve dve. Vsichni uz tam nejak polehavali a ja se nechtel rano probudit mezi cizima lidma v cizim byte. A tak jsem teda s nechuti ospale vstal a odesel s Pizim. Predtim jsme jeste dojeli jednu slukovku a sli. Cesta se mi v pameti zkratila na vchod a pak az o 500 metru dal namesti. Vim, ze jsme zase o necem zaryte mluvili, ale nevim o cem. Nakonec jsme vlezli na nejakou diskoteku, kde bylo celkem dost lidi a nikdo po nas nechtel zadne vstupne. Vlezli jsme teda na parket.

Uz drive se Pizi zminoval, ze kdyz rychle trhne hlavou, jak by k nemu ten svet pomalu dojizdel. Podobne to bylo ted se mnou. Nemohl jsem poradne tancit. Mel jsem uplne tezke nohy a necitil jsem se dobre, byl jsem z toho zmateny. Pripadal jsem si strasne nekoordinovane, ze si to telo dela, co chce se mnou a ne ja s nim. Dalsi zmena prisla po zapnuti stroboskopu. Kdyz jsem zavrel oci a nasmeroval jej na nej, melo to zajimavy barevny spiralovity efekt. Chvili jsem se kochal, pak bezduse cumel na velkoplosnou obrazovku na MTV nebo neco takoveho a hrozne blbe se mi tancilo. Proste jsem se nemohl odvazat.

Nedokazu odhadnout, jak dlouho jsme tak byli, ale pamatuju si jak odchazime a pak tma, oteviram dvere, rozvecuju v obyvaku, nekoho vidim. Ne, to se mi zdalo, otocim se a vidim to zas, zase nic. Nakonec to moje fantazie a mozek unavene vzdali. Vim, ze jsem potkal otce, nejspis sel na zachod, a pak jsem zalehl do postele. Byl jsem skvele tezce unaven. Zadne boleni hlavy, opice a podobne nesmysly, ale skvely tezky spanek. Rano jsem jeste s obdivem pozoroval svou notne zhorsenou kratkodobou pamet, ktera se dostala zhruba odpoledne do normalu.

Celkove musim rict, ze z toho mam skvely pocit. Myslim, ze jsem zaradil dalsi dobrou zkusenost do sve sbirky. Za tri hodiny jsem zazil spoustu zajimavych veci, pozoroval se, co delam a experimentoval s vlastnim telem. Vychutnaval si, jak se marne snazim vzpomenout, co jsem pred nekolika sekundama rikal a pritom mi mozek radi ser na to. Je to nezapomenutelny zazitek uz jen pro tu zkusenost, aspon pro me

zkopírováno z drogy.jinak.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stenli stenli | 26. dubna 2007 v 9:36 | Reagovat

kdo kurva seš ?

2 stenli stenli | 26. dubna 2007 v 9:50 | Reagovat

no tak sto nebyl ty debile !!! kdyz sto skopíroval z drogy.jinak.cz

3 budweiser_cze budweiser_cze | Web | 2. května 2007 v 16:50 | Reagovat

hele , esli chces mit naky kecy , taksi nejdriv zaloz svuj blog a do  nej si pis vlastni originalni clanky! :-D ty si asi nikdy nic krome slohovky ve skole nepsal, takze urcite nepochopis proc sem ten clanek zkopiroval (ono je to docela tezky napsat ctyry A4 textu vis?! )    pako vypatlany

4 pako pako | E-mail | 21. listopadu 2007 v 11:31 | Reagovat

to je ae picovina

5 ja.. ja.. | 6. prosince 2007 v 8:53 | Reagovat

kokotina

6 Marcelus Marcelus | E-mail | 25. ledna 2008 v 14:08 | Reagovat

Hulim dlouho,ale tohleto se mi nestalo ani kdyz sem prohulila celej den a noc....  nevim,nevim,hosiiii asi ste museli mit ,,zajimavej model" .oD

7 TwoHalf TwoHalf | 27. ledna 2008 v 16:56 | Reagovat

tjn ... souhlas Marcelus musel byt doopravdy zajmavy...jinak nechapu proc tam mas napsano ze to je tvuj zazitek z huleni travy kdys si to okopiroval jinak good...

8 achjo achjo | 26. února 2008 v 13:03 | Reagovat

Laco maio vyhul si vajo strašný kecy ten článek stojí za hovno jinak jsem tu našel i pár dobrejch věciček takže ,míň kopíruj a bude to v poho.

9 tomas tomas | 6. května 2008 v 12:37 | Reagovat

ty píčo příště nekopiruj debile

10 tak jak hulils nebo nehulils? tak jak hulils nebo nehulils? | 13. listopadu 2008 v 16:14 | Reagovat

n.......

11 pickin pickin | 4. srpna 2011 v 21:36 | Reagovat

myslim ze je jedno jestli to kopiroval nebo ne. ten clanek je sam o sobe dobrej a je fuk ze to nepsal on.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.